REAL MADRID - FC BARCELONA 0 - 2 Sezóna 2010/2011
Středa nebyl Mourinhův den. Po slovní přestřelce s Guardiolou nepřichystal Barceloně nic jiného, než přerostlý pažit (chtělo by se říct pažitku) a obranný systém Bílý Beton, se kterým ale Guardiola počítal. Nebylo tak překvapením, že si první poločas Blaugranas notovali v držení míče zatímco svěřenci Mourinha rozhazovali bezmocně rukama a jeli tu svou, faulovanou. Úkol svého poloboha plnili Merengues v prvním poločase skvěle, remíza a hra na jedinou šanci jim vyhovovala. Jenže přiostření v druhém poločase přineslo rozuzlení zápletky. Mourinhův tým sklouzl ke své typické hře, čti v deseti, a to zcela zaslouženě. Messi pak rozhodl, jak jinak než fotbalově. První gól po přihrávce Afellaye nebyl ještě tím nejlepším z Leova repertoáru, o to více se ale Messi zaskvěl při gólu druhém, kdy si pohrál se svými obránci a překonal bezmocného Casillase nejhezčím gólem prvního kola semifinále.
Taktika před zápasem se dala s jistotou určit. Co mohl předvést Madrid jiného, než hru s deseti obránci schovanými na své půlce a Barcelona hru na rychlé krátké přihrávky přivádějící protivníka k bezradnosti. Jenže překvapivé bylo především to, že Mourinho hrál zřetelně na remízu, bezgólovou pokud možno a vše obětoval tomuto hernímu stylu, dáli se to takto nazvat. Proti poháru, kde rychlým napadáním hráče Barcelony potrápil, to byl posun k základům venkovského fotbalu - tvrdého, obranářského, bez myšlenky.
Na druhou stranu ale ani Barcelonští neměli situaci vůbec jednoduchou. V první pětačtyřicetiminutovce sice našli několikrát skulinku ve dvou obranných řadách soupeře, ale fotbal nebyl vůbec přímočarý, byly k vidění až nudné pasáže na vlastní polovině, zpětné přihrávky na Valdése a několik nepřesností, které však Madrid hrající s jedním presujícím útočníkem nedokázal využít.
Jak už bylo zmíněno, několik skulinek se přeci jen v prvním poločase objevilo. Hned ve třetí minutě tak mohl Xavi prozkoušet pozornost Casillase, který však neměl s jeho střelou větších problémů. Při jediném svém pokusu se pokusil vyniknout David Villa, který však svou křižnou střelu napálil vedle tyče Casillase, který se marně natahoval. V další šanci se pak opět ocitl Xavi po přihrávce Messiho, ale domácí brankář byl opět pozorný.
Bezmocnost domácích však byla mnohem větší. Úvodní pokus Ronalda kryl v pohodě Valdés a další pokusy nervózního Ronalda z přímých kopů kryla dobře postavená obranná zeď. Madridu se nedařily ani kopy nepřímé, kterých Stark nařídil před šestnáctkou hostí až příliš mnoho. Až těsně před koncem poločasu se tento rozhodčí rozhodl zahrát mariášek s Alvésem. Odměnu však za své dřívější zákroky nedostali ani Di Mária ani Arbeloa.A tak se mohlo spěchat do kabin, jenže ouha, zrodila se první červená karta pro Pinta ve strkanici, která připomínala boxerský zápas spíše než fotbalové clásico.
Mourinho tušil, že změna musí přijít, Barcelona měla totiž až příliš mnoho šancí a jeho tým se do šestnáctky hostí téměř nedostal. Proto stáhl neviditelného adepta na nejlepšího hráče světa (dle deníku AS), Ozila, aby na jeho místo poslal přímočařejší bagr Adebayora. Jenže kromě střídání naordinoval special One svým svěřencům ještě větší tvrdost, která se ale setsakramentsky nevyplatila.
Sergio Ramos nebude moci v odvetě nastoupit, stejně tak jako Pepe, který si nevybíravou vysokou nohou řekl o červenou kartu, která se sice za tento zákrok jeví jako přísná, jako součet za předvedenou hru po celou svou přítomnost na hřišti je ale přímo mírná. Červenou si za svou teatrálnost na lavičce vysloužil i Mourinho, který tak nebude moci vést svůj tým fotbalových barbarů do odvety.
I přes tyto události se alespoň jeden muž snažil Merengues pozvednout. Jenže Ronaldo byl až příliš sám nato, aby dokázal presovat a zároveň ohrožovat Valdésovu bránu. Střela nad z dalšího přímého kopu to jen dokazovala. Barcelona ale hrála dále tu svou, nikam nespěchala a trpělivě čekala na svou šanci. Ta přišla z kopaček Messiho, kterou se snažil do brány dostat Pedro. Jenže jeho střela nejenže šla vedle, při následném pádu byl díky Marcelově nepotrestaném přišlápnutí nucen vystřídat.
Vynucené střídání ale Afellay využil na sto procent. Již po pár minutách na hřišti si pohrál právě s Marcelem, nad kterým v šestnáctce vyhrál souboj a předložil do malého vápna Messimu, který mezi nohami prostřelil překvapeného Casillase. Samozřejmě, Barcelona hrála proti deseti a tak by se dalo říct nezasloužený gól. Jenže Messi nemluví v sálech tiskových konferencí, mluví na hřišti kde to umí nejlépe.
Tentokrát to byl Busquets, který si počkal na kráčejícího Messiho. Leo převzal míč dobrých padesát metrů od brány Casillase a postupně si pohrál se svými obránci, raz dva tři, v šestnáctce napřáhnutí a křižnou střelou, která nepatřila mezi nejsilnější překonal Casillase, který jen nevěřícně kroutil hlavou nad laxností svých spoluhráčů. Druhý gól byl nakonec i tím posledním, který byl na Bernabeu vstřelen. Výchozí pozice do odvety je tak pro Guardiolův tým příznivá, ale pozor, svěřenci Josého, který neumí přijmout porážku a podat ruku svému trenérskému sokovi, umí kousat. Aby Barcelona mohla pomýšlet o Wembley, bude muset doma odehrát minimálně takový zápas jako dnes.
Real Madrid: Casillas; Arbeloa, Sergio Ramos, Albiol, Marcelo; Pepe, Xabi Alonso, Lass; Özil (Adebayor, min. 46), Cristiano Ronaldo y Di María.
FC Barcelona: Víctor Valdés; Dani Alves, Piqué, Mascherano, Puyol; Sergio Busquets, Xavi, Keita; Pedro (Afellay, min. 71), Messi y Villa (Sergi Roberto, min. 90).
Rozhodčí: Wolfgang Stark udělil žluté karty těmto hráčům: Arbeloa, Ramos, Adebayor, Dani Alvés, Mascherano, červené karty pak těmto hráčům a trenérovi: Pinto, Pepe, Mourinho
Góly: Messi min. 76 a min. 85